T.O. RAČÍ ÚDOLÍ

jihočeská trampská osada

Šumava 2009

Táhlo nás to ven a tak jsme se rozhodli,že pojedem na Šumavu.Vyjeli jsme do Stožce a odtud jsme se vydali ke Stožecké kapli.Trošku nás zmátlo značení,ale nakonec jsme to našli.Když jsme se blížili,uviděli jsme před námi plot a tak už jsme si myslely,že se tam nedostanem.V plotě ale byl vchod,takže jsme se po pár minutách ocitli u kaple.Osvěžili jsme se u studánky,udělali pár fotek a pomalu se vydali na zpátky.Do Stožce jsme dorazili před osmou hodinou,vzali si bágly a pak jsme se vydali do Nového údolí,kde má být nouzové nocoviště.Už se začalo smrákat a tak nám bylo jasný,že dorazíme za tmy.Nevěděli jsme kde nocoviště je a tak se cesta zdála nekonečná,ale zpříjemnil nám ji krásný západ slunce.Nocoviště jsme našli a už z dálky jsme slyšeli hlasy a kytaru.Nesměle jsme se pozdravili a my se pustili do stavení našeho přístřešku na spaní.Nocoviště je ohrazené zábradlím a tak jsme to zábradlí využili a přehodili přes něj plachtu.Pak jsme se přidali k partičce,pokecali,popili a taky zazpívali.Spát jsme šli asi v jedenáct,noc byla plná hvězd,takže se krásně usínalo.Vstávali jsme po šesté hodině a na plachtě jsme měli námrazu,takže se ze spacáku vůbec nechtělo.Pomalu jsme se zbalili a vydali se na cestu.Šli jsme do Nového údolí a pak zpátky do Stožce,cestou jsme zjistili,že nás nešálil zrak,ale že jsme opravdu viděli sníh.Ve Stožci jsem si koupila pár turistických známek a pak jsme se přesunuli k Boubínu.Vydali jsme se k Boubínskému jezírku,kde začíná naučná stezka Boubínský prales.Kochali jsme se přírodou,do které minimálně zasahuje člověk a divili se,co všechno příroda dokáže.Cestu nám křížilo nesčetně potůčků s křišťálově čistou vodou.Co chvíli jsme se zastavili,abych mohla fotit.Ke konci cesty jsem poseděli v jakémsi altánku a poslouchali to ticho a klid.Slyšet byly jen ptáky,šelest v korunách stromů a zurčení potůčků.Poslední úsek stezky byl trošku krkolomný,protože vede přes ležící stromy.Ještě se nám odsud nechtělo a tak jsme poseděli u jezírka.Pak jsme došli zpátky k autu a vyrazli na zříceninu Hus,kde jsme se pokochali pohledem do údolí řeky Blanice a protože jsme měli v nohách 30 kilometrů,tak jsme odpočívali a užívali si nicnedělání.
 
Děkujeme za návštěvu a těšíme se na setkání