T.O. RAČÍ ÚDOLÍ

jihočeská trampská osada

Čarodějnice

Je čas pálení čarodějnic a tak i my jsme vyrazili na jeden rej.Protože je volný pátek,tak jsme vyrazili docela brzy.Na Vlkách je zatím jen pár lidiček.Chlapi se pustí do práce a my ženy jen přihlížíme a radíme.Samozřejmě blbě.Odpoledne se zatáhne obloha,začne foukat vítr a vypadá to na pěknou bouřku,dokonce ten vítr srazil špic stromu,což není moc příjemné protože máme postavenej stan v lese.Odpoledne příjemně uteklo za častého výbuchu smích a my se na večer vydali do hospody,kde jsme pokračovali v příjemné zábavě.Než jsme se nadáli byla půlnoc.Maličko jsme se zdrželi,tak jsme museli ostatní dohnat,což moc nešlo,protože Honza místo dopředu šel do stran.Nakonec se nám podařilo zbytek dohnat a taky to bylo poprvé,co jsme nebloudili.Ráno nás probudil piškot,kterýmu už se nechtělo spát.K obědu byla výborná ovarová polívka.Všichni jsme se bavili u ohně,jen Bizonek sekal trávu a nenechal si do toho od nikoho kecat.Když se stmívalo,tak jsme se přesunuli k hranici s čarodějnicí.Chlapi nedali jinak než že se všechny ženský musíme hromadně před hranicí vyfotit.Zhostili jsme se toho s hrdostí.Pak se rozhořela hranice a my si zazpívali pár písniček.Přesunuli jsme se k malému ohni,kde se hrálo a zpívalo.Všichni postupně odcházeli do hajan a my najednou zjistili,že sedíme u ohně samy s Divočákem a že jsou třihodiny ráno.Pěkně jsme si popovídali a pak šli taky spát.Ráno se nám samozřejmě vstávat vůbec nechtělo,ale Piškot nás jako vždy probudil.Žaludek jsme měli jako na vodě,ale jinak to šlo.Neděle jsoui vždycky takový smutný a nechce se domů,ale co se dá dělat.
 
Děkujeme za návštěvu a těšíme se na setkání