T.O. RAČÍ ÚDOLÍ

jihočeská trampská osada

vandry Martina a Toulavej 2009

Tak nakonec všechno dobře dopadlo a my mohli jet na Vítání jara na Houšťata na kterém slavili narozeniny Tornádo, Milánek a Bambík. Vyjeli jsme až v sobotu dopoledna a kolem 11 jsme dorazili na Vlky. Postavili jsme si náš malý hangár,do kterého se s přehledem vejdem. Bylo třeba udělat nějaké dříví a tak hlavně Toulavej a Bery přiložili ruku k dílu. Pomalu se sjížděli kamarádi,ale šerif Bambík stále v nedohlednu,šel totiž hledat svůj klobouk a asi ti vzal přes strmilovskou hospodu.Nakonec dorazil a po oficiálním zahájení,které probíhalo velmi neoficiálně,jsme mohli blahopřát oslavencům. Bylo nás hodně a tak to chvilku trvalo. Nejlepší bylo,že jsem oslavencům dělala salámový dort a stejný nápad měla i Tornádo,takže ty dorty byly nakonec tři. Lišák se pustil do smažení bramboráků,vyprávěl u toho vtipy,takže jsme se jako vždycky výborně bavili.V jednu chvíli bylo na place docela husto,kolik tam bylo lidí.Kamarádi vytáhli kytary a začali hrát a zpívat. Dobrá zábava trvala dlouho do noci,což jsem poslouchla ze stanu a Toulavej....... však víme........
camrátka.Pak jsme si dali něco k jídlu i k pití a odpočinutí jsme se vydali na rozhlednu.Po překonání asi 12Přijali jsme pozvání osady Čtyřlítek na výšlap na Libín.Po malém bloudění jsme našli start,kde už čekalo pár lidiček.Haf nás všechny přivítal a po minutě ticha pro kamaráda Jacka,jsme se vydali nahoru.Cesta byla celkem dobrá,rozhodli jsme se jít zkratkou Křížovou cestou a došli až ke Kapličce,která byla otevřená a tak jsme udělali pár fotek a po malé pauze jsme se vydali na další cestu.Brodili jsme se sněhem,ale to nejhorší nás teprve čekalo.Cesta najednou skončila a my měli dvě možnosti - vrátit se a jít jinudy nebo vylízt příšerný krpál.No,slabší povahy se vrátli,ale já s Honzou jsme šli tím krpálem.Nevím jestli jsme byli odvážný nebo blbý,ale šli jsme.Přidali se k nám naši dva hafani a měli co dělat,aby vylezli.Nejen,že kopec byl strmý,ale byl i hustě zasněžený.Každým krokem jsme se brodili v závějích sněhu.Zapadla jsem až do půlky stehen,takže Honza mě musel vytahovat.Sice jsem v duchu trošku nadávala,ale přece nejsme žádný srabáci.A tak jsme najednou byly nahoře a hle,před námi plot.po takové dřině by nás ani nenapadlo se tou samou cestou vracet dolů a tak jsme našli díru v plotě,přešli oboru a najednou jsme byli na cestě,která vedla až k rozhledně.Mysleli jsme si,že už tam všichni budou,ale byli jsme první.dali jsme si pivko na žízeň a asi za čtvrt hoďky dorazil zbytek.Sedli jsme si do hospůdky,kde nám Haf předal cenu za první místo a 0 schodů se nám naskytl opravdu krásný výhled do okolí.Pokochali jsme se a vrátili se do hospody.Pak jsme se vydali opět zkratkou na zpět.Dolů mi to přišlo nekonečný.Schodli jsme se na dost divném značení,kde jim nějak nesedí kilometráž a nebo mají kilometry nějak hodně dlouhý,ale u každýho rozcestníku nám vyšlo jiný číslo.Dolů jsme došli v pohodě a nakonec jsme zajeli k Hafovi na kávu.Výšlap se povedl dokonale,byla super nálada,vyšlo počasí,co víc si přát.Jen večer se nám trošku pokazil,protože jsme se dozvěděli,že Jižní Karolína lehla popelem......
Máme konečně volný víkend a tak se rozhodnem zjistit,jak to vypadá na Račáku po měsíci. Původně s námi měl jet Honzovo brácha Fanda s Jarkou,ale nakonec to nevyšlo a tak jsme jeli sami. Na Račáku už je od pátku Lišák,takže přijedeme do vytopené boudy. Probereme všechno možný a po obědě se rozhodneme udělat si malý víkend na Dívčák. Protože je louka pěkně podmáčená od roztátého sněhu,tak máme co dělat,abychom vyjeli. Nakonec musíme zatlačit. Dojedeme do Holubova a odtud jdem na dívčák. Zapálíme svíčlku Johnymu a pak se rozhodnem jít až na Náhodu. Cestou potkáme Medvěda,tak chvíli pokecáme a pak jdem až na Karolínu,jestli tu není Netopýr. Není,tak chvíli posedíme a vydáme se pomalu nazpátek. Máme žízeň a tak se stavíme na pivčo v hospůdce pod vodopády. Když se vracíme,tak je cesta dost podmáčená a přes brod už trochu teče voda. Na Račáku nás čeká překvápko v podobě rozvodněného potoka až po lávku. Pozorujem,jestli voda stoupá nebo ne. Po seztmění ale voda klesla skoro do normálu, takže můžem jít v klidu spát. V neděli si pěkně přispíme, nikam nechvátáme, takže pohoda.
Je sobota ráno a v sestavě Já (Martina) , Toulavej, Dana a Bery jedeme do Jezdovic. Cestou se zastavíme na výborné dršťkové polívce u našich kamarádů v Hospůdce u Milánků. Protože Jezdovice jsou až u Jihlavy,tak si uděláme celodenní výlet. Naplánovala jsem výšlap na Oslednici u Telče a pak na hrad Roštejn. Oslenice nás mile překvapila, protože jsme zaparkovali auto a nahoře jsme byli asi tak za deset minut, skoro žádný kopec. Výhled jsme ale moc neměli, protože rozhledna byla zavřená. A tak jsme se vydali na Roštejn. Auto jsme nechali v obci Doupě a pak jsme šli pěšky. Na nechráněné silnici stromy to pěkně foukalo,ale aspoň jsme viděli pořádnou hromadu sněhu,která se v Budějicích jen tak nevidí. Cesta tam tedy byla docela dobrá. Pokochali jsme se hradem, kastelán nám prodal turistickou známku hradu a vyrazili jsme na zpátky zkratkou. Cestou sice kratší,ale zasypanou sněhem, takže jsme za chvíli byli docela mokrý. S menšíma nadávkama jsme dorazili k autu a pak už hurá na grog do nějaké teplé hospůdky. V Jezdovicích se ještě neobsluhuje a tak se vracíme do Třeště s jdem ke Kaprovi. Asi po hodině se vracíme do Jezdovic, kam se pomalu sjíždí lidi. Všichni jsme dobrovolně zaplatili 70kč vstup, přičemž vstupenky byli slosovatelné.K poslechu a tanci hrála skupina Spol. Na stole ňaminky i bumbání a tak čas rychle utíkal. Koupili jsme si i pár lístků do tomboly a vyhrály velice hodnotné ceny - hrnečky, rukavice, kšiltovku a tak. Pak došlo na vylosování vstupenek. Z našich známých vylosovali Beryho a Fileše. Ti pak ještě s dalšími soutěžícími stříleli na terč. Bery se skoro netrefil, ale Fileš překvapil a vyhrál první cenu - flašku rumu. Naši pejsci byli celou dobu s náma v teple pod stolem,ale v nestřeženém okamžiku nám našeho Piškota odváděla podivná ženština kamsi ven a tak jsem nechala Toulavýho na parketu a šla jsem našeho mazlíčka bránit vlastním tělem. Pak už nás nic mimořádného nepřekvapilo a tak, když jsme se ve čtyři ráno dostali do spacáků,byli jsme v tu ránu tuhý. Byli jsme unavení po tak náročném výšlapu a taky jsme se porád něčemu tlemili. Ráno jsme pomohli s úklidem sálu a nebyl by to Milánek,aby nám to nezpestřil. Tentokrát dal Piškota do popelnice. Radši už horá domu.
Je krásný den a tak vyrážíme na mamalý výlet. Zřícenina Kotek neboli Maškovec se nachází nedaleko Boršova a nabízí krásný výhled do údolí Vltavy.
Rok se s rokem sešel a zas je tu Silvestr. Letos ho zase strávíme s kamarády z Houšťat - zábava zaručená. A tak poslední odpoledne uteče u ohýnku a teplého svařáku. Navečer se přesuneme do hotelu na návsi, kde příjemně strávíme i čas do půlnoci. Jelikož toho moc nenaspíme, tak odjíždíme domů pěkně unaveni a přemýšlíme, kam zas příště vyrazíme.
 
Děkujeme za návštěvu a těšíme se na setkání