T.O. RAČÍ ÚDOLÍ

jihočeská trampská osada

vandry Martina a Toulavej 2008

Byli jsme pozváni na výročák Vlků a nemůžeme odmítnout. V pátek večer přijíždíme na osadu, postavíme stany a pak jdem do hospody.Cestou zpátky jako vždy na Vlkách zabloudíme. Sobotní odpoledne uteče ve jménu her, ve kterých taky získáme nějaké placky. Po setmění se zapálí oheň, kamarádi předají placky a camrátka, vyhlásí Kanadskou královnu a pak je volná zábava. Honzu nenapadne nic lepšího než vymyslet trampskou svatbu a než se rozkoukám je obřad za námi a na ruce prstýnek z trávy. Tato chvíle poznamenala Honzu na tolik, že ještě ten večer vymyslel, že bychom se mohli vzít za rok na stejném místě, ale už doopravdy - uááááá.Výroční oheň Kanadských vlklůneměl chybu a těšíme se na další.
Tak zase jednou jedeme na Vlky. I když je březen a nedávno ještě sněžilo, tak nám to nevadí a budeme spát ve stanu. Jsme u ohně před srubem a je nám dobře. Ohýnek hřeje, kytary hrají, co víc si přát. A protože Bambík s Milánkem slaví narozeniny, tak jim popřejeme jen to nej.
Jsme pozvaní na Country bál do Jezdovic a protože je to od Budějc trošku z ruky, rozhodneme se, že pro celodenní výlet. Vyjíždíme dopoledne, cestou se stavíme na oběd a pak se projdeme Telčí, ale protože je hrozná zima, tak je to jen na chvíli a pak sepřesouváme do Třeště, kde si dáme v příjemné restauraci u Kapra něco k pití. Pak už jedem rovnou do Jezdovic, kde je už Bambík a ostatní se sem pomalu sjíždí. Vstupné je symbolické. Tombola je bohatá a tak neodoláme a koupíme si pár lístků. A máme štěstí, odvážíme si domů bonsaj, kterou jsme my do tomboly dovezly. Ale i jiné věci. Nejlepší je Jery, který vyhraje krásný kalhotky a hned si je obleče a předvede nám svou figuru rovnou na stole. Kolem třetí hodiny se sál vyprázdní a my už se těšíme do spacáků, které rozbalíme rovnou na sále a domů jedem až druhý den.
Je tu zas konec roku a my jsme se rozhodli, že Silvestra strávíme na Vlkách. Je to naše první cesta tímto směrem a Bery, který tu byl asi před dvěma lety si zase cestu moc nepamatuje, ale našli jsme to. Se všema jsme se přivítali, ale ze začátku to bylo nesmělé. Honza na seznámení každýmu podával placatku a tak byl už ve tři hodiny jak zákon káže a tak mi spíš zkazil náladu. Večer jsme se přesunuli k Mácovi. Jediní muzikanti byli Bery, Dana a Pavel, kteří hráli témeř nepřetržitě, až je prst bolely. Honzu jsem mezitím donutila střízlivět, aby s ním byla aspoň trochu řeč. Pil čistou kolu a děsně se u toho ksychtil. Nakonec se Silvestr podařil a máme na co vzpomínat.
1  
2  
 
Děkujeme za návštěvu a těšíme se na setkání