T.O. RAČÍ ÚDOLÍ

jihočeská trampská osada

vandry Martina a Toulavej 2008

Je sobota večer a my jsme byli pozvaní na oslavu svátků Milánků. Jedem na večer,protože mám služby.Dorazíme asi ve čtyři a zábava se teprve rozjíždí.Sjíždí se sem naši známí i neznámí,všichni popřát Milánkům.Je pozvaná kapela,takže si skvěle zatancujeme. Milánci připravili skvěkou baštu,takže jen mlaskáme.Já jsem každé rodině přivezla keramickou pf a taky jsme ještě nějaké dostali.Bohužel musíme okolo půlnoci jet domů,protože jdu zas do práce.
Jako tradičně jedem v půlce listopadu na kloboukový bál, který pořádají jindřichohradecké trampské osady. Zábava se pěkně rozjede a my tancujem jako o život. Domů se nám moc nechce, ale co se dá dělat, před námi je daleká cesta.....
Máme tu čest,že nás Vlci pozvali na jejich soukromou osadní slezinu. Vyjíždíme v pátek večer jako vždycky s plným autem zásob.Všichni se teprve sjíždí,ale i tak se dobře bavíme. V sobotu posnídáme a pak jedem do Třeboně do bazénu. Jsme tu poprvé a tak koukáme jak Kelišky.Mě nejvíc zaujme tobogán a tak na něm rádím skoro celou dobu.Aby se neřeklo vyzkouším i výřivku. Hodina uteče jako voda a my se vracíme na Mláku.Dáme si výbornou baštu a pak jdeme na pomníček vzpomenout na kamarády a na houby. Dojdeme až na plac Lišáků,kde (jak se dozvím později) nacpal MILÁNEK našeho Piškota do trouby.Pak se pomalu vracíme na Mláku. Pomalu se stmívá a začíná porada Vlků,kdy řeší důležité osadní záležitosti. Pak přijde na řadu naše svatban a tak nějak mám pocit,že se nic nevyřešilo,ale to má asi každá nevěsta.Pak začala normální zábava. Nejvíc nás překvapil Ovčák,když začal zpívat. Víkend se vydařil a celý zdrchaní jedem domů.
Je docela krásný podzimní den a náš hafan se potřebuje trochu proběhnout a tak se vydáváme okolo Vrbenských rybníků na procházku,tedy asi deset kilometrů od nás.Procházka je fajn,jsme docela vyfoukaní a naše tváře mají zase jednou zdravou barvu.Jestli jsme si mysleli,že se náš pes Piškot unaví,tak jsme se spletli.Asi si to budem muset zopáknout.
Letos poprvé jsme zúčastnili Zlaté horečky, kterou pořádá HBC. Náš příjezd na flek, byl trochu divoký - jeli jsme špatnou cestou a málem jsme utrhli vejfuk, ale nakonec to dobře dopadlo. Dorazili jsme do Golden City na břehu Brtničky a v několika saloonech se tu bavilo spostu lidí. Mezi nima i pár našich kamarádů. Postavili jsme si stan a pak už jsme zakotvili v Apatice. Druhý den nás překvapilo stanové městečko v lese. Šli jsme se porozhlédnout po okolí a po známých. První zlatokopové běhali Chilkoot, aby získali těžební právo. My jsme chtěli vyslat chlapi, ale nešli - srabi. A tak jsme se bavili po svým. Odpoledne začali hry, kterých jsme se účastnili. My ženy jsme přišívaly obří knoflíky a chlapi házeli kostkama - dlažebníma. Pak jsme se všichni shromáždili k ohništi a pak začla ta pravá horečka. Všichni, co chtěli rejžovat, se rozběhli k potoku a zabírali si cleimy, ve kterých směli rejžovat. Na vše se pečlivě dohlíželo. My jsme si mezitím šli připravit naši živnost, kterou nám berňák hodně nedůvěřivě dovolil. Na jakousi větev jsme rozvěsili korále a různou jinou bižuterii. U banky se mezitím vytvořila pěkná fronta - všichni chtěli za své pracně vyrejžované zlato dolary. My jsme si stoupli hned k bance a už jsme nabízeli náš sortiment. A měli jsme úspěch, takže jsme postupně přihazovali na ceně, takže jsme si dost vydělali a pak to taky hned utratili za kůže, pohledy na památku a tak. Dana s Berym měli taky živnost . prodávali chleba se sádlem a s cibulí, ale kšefty jim moc nešli, protože jídla prodávali ve stánku spoustu. A tak aspoň hlídali našeho Piškota za 100 dolarů. Nejlepší byl Fileš, který rozdával své Filešruble a tak byl odsouzen a zastřelen.Večer byl slavnostně zapálen oheň, rozdány placky za soutěže a pak začala ta pravá zábava jako na Divokém západě.
Máme dovolenou a tak vyrážíme na Šumavu. Jedeme do Kvildy, kde chceme nechat auto a jít odtud pěšky na Pramen Vltavy, Modravu, Antýgl a zpátky. Plány nám však překazilo placené parkoviště a tak přejíždíme do Čeňkovi pily, kde auto necháme a pak se vydáme proti proudu Vydry až na Antýgl. Neustále fotím, protože příroda okolo Vydry je kásná a kamenné koryto řeky nenechává můj foťák v klidu. Párkrát si uděláme pauzu, abychom se vyfotili na velkých kamenech a trochu se pokochali přírodou. Na Antýglu jsme my, jeden karavan a ještě jeden stan, takže klídek. Zaplatíme si nocleh a pak jdeme stavět stan. Honza vyrazí na dřevo, abychom si mohli udělat malý ohýnek a pak i kafe. Protože je říjen, tak se docela brzo stmívá, takže zalezeme do stanu a ještě si povídáme. Vstáváme okolo deváté, posnídáme a pak jdeme zpátky na Čenkovu pilu. Přejíždíme do Kašperk, kde něco málo nakoupíme a pak jdem na hrad. Jdeme přes Pustý hrádek, kde je sice krásný výhled, ale protože to tady hodně fouká, tak pokračujem na Kašperk. Spát není kde a tak se domluvíme s hlídačem parkoviště, že přespíme v autě. Hned pod námi je restaurace, kam chce Honza zajít na pivo a pro vodu, ale je zavřeno, takže máme smůlu. Upravíme si auto na spaní a pak už odpočíváme a posloucháme rádio. Další den jedeme do Sušicem, vyšplháme na Svatobor a pak se rozhodnem jet pomalu domů. Cestou se zastavíme ještě na hradu Rábí, který je bohužel zavřený a tak si aspoň prohlídneme okolí a pak už hurá domů.
Naši kamrádi z Houšťat mají první víkend v srpnu brigádu a tak jim jedem pomoct. V pátek jako vždy se jde posedět do hospůdky, ale v sobotu po snídani se začíná pracovat. Chlapi dělají dřevo a tak a my slabé ženy tahámé větve. Dobře se u toho bavíme a je rychle hotovo. Odpoledne oficiálně žádáme Vlky o svolení naší svatby u nich na výročáku. Napsali jsme dlouhou báseň, kterou Honza nervozně předčítá a děsně koktá, ale Vlci svolili a tak se máme na co těšit.
Je léto a tak zase jedem na vodu. Tento rok se k nám připojil Pavel s Růží. Honza umělec nás hned ve Vyšáku cvaknul, ale jinak byl šikovnej. Na Vltavě už nás asi nic nepřekvapí a tak musíme pšíště na jinou řeku,aby se taky cvaknul Bery s Danou, protože ty zůstali skoro suchý.
Byli jsme pozváni na narozeniny Aničky a Divočáka a tak jsme vyrazili na Vlky. Honza je v práci, takže tentokrát jedu jen s mamkou a Berym. Přijíždíme odpoledne a zábava už je rozjetá, ale to nám nevadí a i tenhle víkend se i přes drobný déšť vydařil.
Poslední víkend v květnu patří Náhodě a tak i my jedeme na Smutečku. Je hrozné vedro a tak se svlažíme u Vlčáka a pak jdeme dolů. Stavíme stany u Naděje a pak se jdeme vykoupat. Sedneme si na Stopě k jedné z dřevěných lavic. Bery a Netopýr vytáhnou kytary a muzikanti se střídají v hraní. Druhý den posnídáme, vykoupeme se a tak se flákáme na Naději. Pak uděláme k obědu výborný kuřata po kterých máme chuť na pivo. Jenže Stopáci ho mají trochu teplý a tak se rozhodnem jít pod Dívčák. Pod vodopádama je nová hospůdka a do nás padá jedno pivo za druhým. Cestou zpátky zapálíme svíčku Johnymu a pak už jdem na Stopu. Když se sešeří tak Míťa zapálí oheň a při Trampské mši mám zase husí kůži. Večer zakončila pěkná bouřka, která ale nikomu z nás nevadila.
1  
2  
 
Děkujeme za návštěvu a těšíme se na setkání