T.O. RAČÍ ÚDOLÍ

jihočeská trampská osada

vandry Martina a Toulavej 2007

Kloboukový bál v Jindřiši je klasika na které nesmíme chybět.
Jako vždycky poslední víkend v říjnu patří Jižní stopě,která má Kamarádský oheň. A tak si zase užijeme romantiky na břehu Vltavy se starýma písněma v záři ohně.
Tak zase máme dovolenou,měli jsme vyrazit se Stopařema do Jeseníků,ale protože pár dní před naším odjezedem boural,tak z našich plánů sešlo.Nevadí,hlavně,že je jakžtakž v pohodě. My jsme popřemýšleli co s volnem a Honza dostal nápad,že mi ukáže ráj a častý cíl vandráků za totality - Velkou Ameriku. Asi nehoda Stopaře bylo nějaký znamení,protože ani my jsme nedojeli bez potíží. Kdesi za Pískem nám ve stodesítce praskla guma,ale ani bychom to nepoznali,nebýt divnýho zvuku,který naše auto začalo vydávat. Zastavili jsme u krajnice,rezerva samozřejmě v autě,takže jí Honza přehodil a jedeme dál. Asi tak za 20 km se ovšem to samé opakovalo a tak jsme zastavili u rodinného baráčku a přemýšleli co s tím. Honza mírně nasrat marně přemýšlel co dělat. Nebýt mě a mé inteligence,tak tam stojíme asi ještě dost dlouho. Nicméně mě napadlo zazvonit na ten barák,jestli nemají rezervu. Nápad troufalý,leč vyšel.Poradili nám,že je nedaleko ves s autobozarem.A tak s rezervou,která až tak úplně neseděla (nevadí,hlavně,že jedem) dojedem toho bazaru,koupíme dvě kola,rezervu vrátíme majitelům a s díky se loučíme. Pak už máme vybráno a dojedem v klidu. Podzimní Karlštejnsko zahalené do krásných barev nám naskytlo krásný pohled a tak jsem zase měla co fotit. Jedem do Srbska a odtud na Alcazar,kde si v jedné štole uděláme ležení. Jsme dosr na ráně a tak neděláme ani oheň,uvaříme si na liháči. Prozkoumáme okolí a štoly,kdy já hlídám u vchodu:-)) V jedný krásněukrytý štole už je obsazeno,jsou tu bezdomáči a tak jdem dál. Honza mi vypráví o Hagenovi a tak můj strach narůstá a čekám,kde na nás bafne.Protože je říjen,tak se brzy stmívá,zalezem si do naší petihvězdičkový štoly,povídáme si a začínáme zjišťovat,že skála je docela tvrdá.Během noci se pravidelně otáčíme s každým vlakem co na druhým břehu Berounky projede,což je docela často.Pak v noci začnou psi výhružně štěkat - Hagen.Ne bezdomovci.Ráno po snídani vyrazíme okolo Karlštejna k Velkýmu dubu a k vápence,kde najednou začnou padat kroupy. Chvíli počkáme,pak vyjde slunce a my můžem pokračovat. Honza chce najít Malou Ameriku a zase mě nezklame,trouchu mi to připomíná náš výlet na Zlatou lebku. Malou Ameriku jsme nenašli,tak jdeme dá až do Mořiny a zpátky do Karlštejna. V hospůdce u Švejka si dáme dobrou baštu a jedem na Velkou Ameriku. Nemáme odvahu slézat dolů a tak se jen projdem okolo. Začíná nějak mrznout a tak se rozhodnem,že pojedem domů.
Jedem se Stopařema na Náhou,konkrétně na Jižní Karolínu k Netopýrovi. Přidá se k nám Vojta,ale jako tradičně mu dojde pivo a pak jde domů.My se bavíme dlouho do noci a vůbec se nám nechce domů.
Je půlka července a my jedem na vodu. Chtěli jsme původně jet na Otavu,ale protože je málo vody a jedou s náma děti,tak jedem na starou známou Vltavu,která je sice fajn,ale už nás nepřekvapí a chce to změnu.Ve Zlaté koruně jdeme na úžasné divadlo,které má v klášterní zahradě úžasné kouzlo.
O téhle akci toho nemůžeme moc napsat,protože já jsem (Martina) jsem se neúčastnila a Toulavej to shrnul do tří slov: Bylo to dobrý
Je konec dubna a my už jedem na Vltavu.Kempy se teprve rozkoukávají po zimě a i některé jezy jsou uzavřené,ale všechno nám vynahrazuje klid a ticho,protože naše loď byla jediná na Vltave. Viděli jsme i Vydru,která se nerušeně ráchala pár metrů od naší pálavy. Na Herbertově jsme se velmi blíce setkali s nějakým hmyzem.Keře okolo Herberťáku byly obsypané různým neřádem a když Honza nevybral jednu zatáčku mezi kameny,najel špičkou lodi do břehu,tudíž i do keře. Na špičce obvykle sedává háček,tedy já a hmyz se nehodlal nechat rušit a hodlal si to se mnou vyřídit. Naštěstí se lekli mého vyděšeného výrazu a ti,kteří přežili,radši odletěli a ti co nepřežili jsou možná rozmázlí na naši lodi do dnes.
Máme volný víkend a tak jsme si zase vymysleli malý výlet na osadu Zlatá lebka. Protože se Českem prohnal Cyrril,tak je zakázáýn vstup do lesů,ale nás to nemůže odradit,sedáme do auta a jedem směr Kaplice. Jedeme do Výhně odkud jdem až na osadu. Jsem tady poprvé,ale Honza tvrdí,že to tu zná a tak se po malém odpočinku a svačině vydáme hledat Cikánovo boudu. Cesta je to docela dobrodružná,všude mraky sněhu a stromy spadaný jeden přes druhý a my je museli přelízt,podlízt,přeskočit. Trošku jsme bloudili a málem jsem Honzu poslala do tmy,protože všude okol nás se ozývalo vrzání stromů a samozřejmě jsem se bála,že na nás něco spadne. Dobloudili jsme zpátky na Lebku a pak jsme se šli podívat na osadu Vzdušné zámky. Protože panovala poslední tuhá zima za poslední tři roky, tak jsme byli docela vymrzlí a vydali jsme se pozdním odplednem k domovu.
Vyrážíme se Stopařem a Luckou na Helfenburk u Bavorova. Jedeme vlakem do Bavorova a odtud jdeme na hrad zimní krajinou. Pěkně to fouká a na nekryté silnici mezi poli je to fakt fajn. Po chvíli zjišťuju,že mám blbý boty i kalhoty. Boty jsou moc těžký,takže se mi v nich jde docela blbě a za chvíli mě bolí nohy a mám pocit,že nedojdu. A kalhoty mám moc dlouhý a rifle dobře sajou,takže je mám za chvíli pod kolena mokrý. Hrad je zavřený,což nás nepřekvapí,pokouříme a pak jdem trochu stranou do lesa,kde si na skále uděláme oheň. Já suším kalhoty,ze kterých se jen kouří. Uděláme si kafe a chvíli si odpočinem a kecáme. Pak se vydáme na zpáteční cestu. Haf s rodinkou a s Vitamínem nás už čekají a teplo jejich domova je příjemný. Nakoupíme lahváče a jiné tekutiny v malém obchůdku na návsi a pak se zábava dobře rozjede. Unavený Stopař usne v obýváku na gauči a my neodoláme a ozdobíme ho skřipcema a různě ho pomalujeme aniž by se vzbudil. Pak se na gauči vystřídáme a mě v noci vzbudí dost divnej zvuk a zabalená ve svém spacáku jsem najednou cítila hrozící nebezpečí. Když jsem otevřela oči,viděla jsem nad sebou dva exoty, kteří se nás snažili zamotat i se spacákem do izolepy. Potvory. Prostě se víkend povedl a dost jsem se nasmáli.
Koncem roku jsme se s T.O. Nadějí domluvili,že uspořádáme pro děti Dětské dny.Každý měsíc jedna akce.V lednu jsme pořádali první akci Divoký západ 2007 aneb Dobití Aljašky na čemkoliv,tato akce se konala na Račáku. Bylo nás celkem dost a tak začátek byl optimistický. Dětem jsme rozdali kožené kolečko s dvanácti dirkami,do kterých si za každou akci navlečou barevnou šňůrku s korálkem. I když nebyl sníh,tak se akce vydařila,děti si zablbli, zasoutěžili. Na druhou akci " Zimní výprava zlatokopa Džeka" jsme naplánovali výlet do Bujanova a odtud na zříceninu Louzek. Cestu jsme si krátili hraním různých her. Účast už byla menší,ale ani nám to moc nevadilo. Na akci Výprava za zlatem s padouchem Billem nás bylo zase o něco míň a nás už to přestávalo bavit a děti taky.Tuhle akci jsme zase dělali u nás na Račáku a i když nebylo zrovna pěkné počasí,tak jsme se vyřádili. Na další akci jsme Pátrali po vypáleném ranči zrzavého Toma.Jeli jsme do Purkarce odkud jsme šli na Karlův hrádek.Zase jsme měli připravený menší program pro děti. Poslední dětský den se konal napůl u nás na Račáku,kde děti vyváděli různé vylomeniny a pak se všichni přesunuli na Náhodu,kde mají Stopáci Smutečku.Po tomhle dětském dnu už jsme se aktivně neúčastnili,protože to bylo trošku o ničem,když jezdilo jen pět dětí. Dana s Berym ještě dokončili tenhle rok.
 
Děkujeme za návštěvu a těšíme se na setkání